Výběrové poznámky ke knize Hora duše

Výběrové poznámky ke knize Gao Xingjiana Hora Duše, vydané Nakladatelstvím Academia v Praze roku 2010 v překladu Denise Molčanova.
ISBN 978-80-200-1844-1.

Stáhnout poznámky ve formátu MS Word (MS Word, 40 kB).

s. 14 – Éra Kaiyuan je pravděpodobně fiktivní. Dynastie Song jinak vládla v letech 960 až 1279.

s. 48 – Zápisky historika jsou dílem Sima Qiana (145–86), „zakladatele“ čínské historiografie.

s. 48 – Yu Veliký, legendární panovník, je tradičně označován za zakladatele první čínské dynastie Xia (asi 2000–1600). Jeho život je opentlen mnoha legendami – zkrotil vody Žluté řeky a Yangzijiangu, potažmo všech zemských vodních toků, vyhladil barbarský národ, jehož mravy neodpovídaly běhu světa čili kalendáři, dále měl ideálně rozdělit území Číny na devět provincií, provést jako první čínský panovník inspekci svého dominia a zmapovat ho, přičemž tato první mapa byla vyryta na devět bronzových trojnožek – posvátný symbol čínské vlády nad obydleným světem. Ve skutečnosti o něm až do doby Sima Qianovy existovaly jen kusé zmínky, glosy a poznámky, které tento historik utřídil a s přihlédnutím k jisté „konfuciánské“ tradici, která se stala státní doktrínou císařství, je upravil a opravil. Z drsného, nepříliš synovsky se chovajícího potentáta se následně stal vzor všech ctností, který dobře zapadal mezi hagiografie vladařů oficiální historiografie.

s. 51 - Povstání Taiping bylo jednou z největších sektářských rebelií v čínské historii (1851–1864), jež dosáhlo šíře v čínské historii bezprecedentní. Když se Mandžuové v polovině 17. století zmocnili císařského trůnu a založili novou dynastii Qing, přinutili pod hrozbou trestu smrti mužské obyvatelstvo hanské národnosti k uvázání vlasů do známého copu na temeni hlavy a k pravidelnému holení zbylých vlasů. Neoholení vlasů tedy samo o sobě představovalo zločin. Povstání mělo na počátku i náboženský ráz – zakladatel Hong Xiuquan se prohlásil Králem Nebeského království a mladším bratrem Ježíšovým (do ruky se mu v Kantonu dostala křesťanská literatura protestantského původu), ale nakonec se zvrtlo do podoby mnohem světštější, do rebelie s nacionalistickými prvky boje proti zahraničnímu diktátorovi, jeho ďábelským pořádkům a za nastolení nebeského království. Povstání bylo nakonec krvavě potlačeno.

s. 56 - Dobou „přírodních pohrom“ byl nazván následek programu Velkého skoku, kterým chtěl Mao Zedong v letech 1958–1961 změnit agrární čínskou společnost na moderní průmyslovou, což vedlo k období tříletého hladu, při kterém zemřelo možná až dvacet milionů lidí. Oficiální stanovisko však vinu svalovalo na neúrodu a přírodní pohromy.

s. 89 - Starý Mistr na Výsostech, Velký Zářný Císař a Bohyně Milosrdenství Guanyin. Starý Mistr, Nejvyšší Pán Lao, tj. Laozi ve své zbožštěné podobě, je vládce třetího taoistického nebe, jinak také Nebeský vládce, zvěstovatel nebeské nauky, jak ji uchovává vládce prvopočátku Nebeský vládce kouzelného nefritu. Velký Zářný Císař je přezdívka pro jednoho z taoistických božstev Ochránců nauky, známé také pod jménem nebeského generála Ma Yuanshuaie čili tříokého božstva, které si podmaňuje démony ohně a větru, a jako Generál Západu je účinným přímluvce u Nefritového císaře a jedním z božstev štěstěny. Bohyně Milosrdenství Guanyin je čínským pandánem bódhisattvy Avalókitéšvary, vyskytuje se v několika podobách, ale v lidovém náboženství od dynastie Song převládá Guanyin, Naslouchající zvukům světa, jako postava v bílém rouše s ženskými rysy.

s. 95 - Dlouhé chlupy je lidový název pro stoupence povstání Taiping.

s. 122 – Pangu je demiurg čínského stvoření světa, na jehož počátku vládl beztvarý chaos, který se 18 000 let podobal vejci kosmických rozměrů. Yin a yang v něm zůstávaly v dokonalé rovnováze, až se z něj zrodil Pangu, obyčejně znázorňovaný jako primitivní chlupatý obr, který stvořil svět, když máchnutím ostré sekyry rozsekl yin a yang a dal vzniknout temné zemi a jasnému nebi. Aby zůstaly odděleny, musel si Pangu stoupnout mezi ně a držet nebe dalších 18 000 let. Poté došel odpočinku, jeho dech se stal větrem, hlas hromem, levé oko sluncem, pravé měsícem, jeho tělo tvoří hory a nejzazší body světa, jeho krev proudí v řekách, svaly jsou úrodná země, vousy tvoří hvězdy a Mléčnou dráhu, kožešina bují v lesích a křovinách, kosti jsou vzácné minerály, kostní dřeň žije v posvátných démantech, jeho pot padá v dešti…

s. 128 – Fuxi je první z mytických vládců (cca 2900 př. Kr.), o kterých se zmiňuje Sima Qian. Se svojí sestrou Nüwou stojí jako ploditel u zrodu lidstva, jeho dlouhá, víc jak stoletá vláda znamená přechod k patriarchátu. Je také zmiňován jako vynálezce písma, lovu zvěře a ryb.

s. 128 – Královna Matka Západu, Xiwangmu, nebo také Zlatá želví matka, je ženský, pasivní princip yin, jejíž sídlo leží v horách Kunlun, kde se na její narozeniny, opakující se po třech tisících letech, scházejí Nesmrtelní k Hostině broskví.

s. 129 – Revoluční zúrodňování půdy byla kampaň v 50. letech, pokus o co možná největší využití orných ploch a jejich rozšíření na místa původně opuštěná či neúrodná. Mnohé divoké či příliš zvlněné kouty čínské přírody, lesní porosty, močály, pohoří tak vzaly za své.

s. 149 – Čínská míle li = 576 metrů.

s. 153 – Komuna Dazhai v kraji Shanxi a její údernické brigády byly v letech 1964–1977 dávány zastánci té nejkrajnější kolektivizace celé zemi za vzor. To platilo až do roku 1978, kdy Deng Xiaoping začal prosazovat naprosto opačnou politiku.

s. 176 – „On jako první se měl starat o blaho všech„, citace konfuciánského komentátora, filozofa Mengzi (asi 372–289), celý verš zní: „Jako první projevovat starost a jako poslední si užívat.“

s. 184 - Nüwa, mytologická božská stvořitelka lidí.

s. 189 - Středoškolačka vyhnaná na venkov je narážka na projekt Mao Zedonga, který, aby se zbavil nepřátelských elementů mezi Rudými gardami a zabránil tak rozšíření občanské války, nechal milicemi složenými z vojska a věrného dělnictva uzavřít koleje a střední školy, tehdy generální štáby různých frakcí Rudých gard, a všechny bez výjimky poslal na venkov – někoho jako rolníky, jiné jako výpomoc tamní administrativě. Známé jsou třeba případy středoškoláků sloužících jako zdravotnická služba namísto neexistujících lékařů…

s. 259 - Boj proti „čtyřem starým zvyklostem“ byla jedna z mnohých kampaní Kulturní revoluce. Znamenala boj „starým myšlenkám“, „staré kultuře“, „starým obyčejům“ a „starým návykům“ a provázelo ji ničení starých uměleckých památek.

s. 309 - Zhuge Liang (181–234) je tradičně představován jako jeden z nejvýznamnějších vojenských stratégů své doby (přestože ani na šestý pokus nedobyl svého severního souseda, stát Wei). Nejvyšší kancléř státu Shu v době Tří království (Shu, Wei a Wu) byl nejen geniálním vojevůdcem a státníkem, ale také uznávaným učencem a myslitelem. Také se mu přezdívalo „Dřímající drak“. V roce 222, na počátku válečných sporů mezi třemi královstvími, Liu Bei, zakladatel státu Shu a vzdálený příbuzný posledního hanského císaře, svěřil po zdecimování svých vojsk Zhuge Liangovi do péče svého syna Liu Shana. Ten se ale musel po úspěšné invazi vojsk státu Wei v roce 263 vzdát trůnu a opustit hlavní město Chengdu. Tím mizí i poslední stopa po dynastii Han.

s. 323 - Qu Yuan (343–277), hlavní autor básnické sbírky Chu ci (Zpěvy země Chu). I když patřil ke královské rodině, byl na základě pomluv vyhnán ze dvora krále Huaie. Jeho elegie jsou plné znechucení nad současnými pořádky a melancholie. Básník nesmrtelné čistoty, obcující s duchovními mocnostmi, je otravován průměrností smrtelníků. Na konci svého života čím dál častěji propadal depresivním stavům. Když se doslechl o pokoření hlavního města Ying, složil o něm dlouhou lamentaci a nedlouho potom se na protest proti zkaženosti své doby s kamenem kolem krku vrhl do řeky Miluo v dnešní provincii Hunan. Podle legendy se ho místní vesničané pokoušeli na lodích zachránit, ale marně. Tato událost leží na počátku svátku Duanwu (5. den 5. měsíce), jinak známého jako Svátek dračích lodí. Qu Yuan je považován za jednoho z největších, tzv. romantických klasických básníků, jako takový ovlivnil například tangské básníky, zejména Li Baie.

s. 336 - Wu Zetian, Jiang Qing nebo císařovna Cixi, tři tradičně pospolu jmenované představitelky negativní role žen, státnic-despotek-harpií. Krvelačná, ničeho se nezdráhající Wu Zetian (625–705), první a jediná žena v čínské historii, která si za dynastie Tang přisvojila titul vládnoucí císařovny, o níž je např. známa historka, že nechala jedné z bývalých císařových konkubín z pomsty usekat všechny údy a pohodit je v chlívku s prasaty. Jiang Qing (1914–1991), bývalá filmová hvězdička ze Šanghaje, stará čarodějnice a druhá žena Mao Zedonga, intrikánka, jež se z velké míry podepsala na zvěrstvech Kulturní revoluce. Mocichtivá Cixi z poslední dynastie Qing, která tvrdou rukou fakticky vládla Číně v letech 1861–1908.

s. 337 - Shennongjia je asi 3 000 km² rozsáhlá hornatá a lesnatá oblast, která má jako jediná v ČLR status „lesního okresu“ a jako taková spadá přímo pod správu kraje Hubei.

s. 402 – Citace z knihy O tau a ctnosti v překladu Berty Krebsové (Praha, Odeon 1971, s. 98 a 71).

s. 440 - Hanshan je mnišské jméno poustevníka a básníka, který žil na hoře Tiantai na začátku 7. století. – Shide byl jeho velký přítel, také buddhistický mnich.

s. 445 - Bada (1625–1705), malíř excentrického génia. Jeho malba je inspirována buddhistickou školou chan a vyniká především v dokonalých a zároveň komických miniaturách květů, hmyzu, ryb a skal. Co se ostatních malířů týče, jedná se o raněqingské excentrické malíře (jen Xu Wei je jejich pozdně mingský předchůdce), kteří, ač literáti, se s mnoha literátskými paradigmaty programově rozešli a položili tak základ modernímu čínskému malířství, které bohatě rozvinuli tradiční malíři v 1. polovině 20. století.